Letošní 3. Virtuální benefiční běh pro Ligu vozíčkářů se pyšnil mezinárodními účastníky. Mezi jinými nechyběl už podruhé ani Ital Antonio Fantini, který má sám tělesný hendikep.

Jak jste se dozvěděl o 3. Virtuálním benefičním běhu pro Ligu vozíčkářů?

Jednoduše. Pracuji ve společnosti Red Hat a ta dlouhodobě Ligu vozíčkářů podporuje. Bylo nám tedy nabídnuto startovné – účast v Běhu. Minulý ročník jsem se ještě zapsal do kategorie Muži – běh. Letos jsem již zvolil kategorii ZTP. Sám mám totiž postižení, konkrétně artrogrypózu.

Můžete tento hendikep popsat konkrétněji?

Ano, jedná se o to, že moje ruce a nohy nemají klasický tvar. Artrogrypóza způsobuje také ztuhlost kloubů, takže pohyb je pro mě trochu složitější. Normálně ale chodím. Hodně však záleží na tom, jak se cítím ten daný den. Někdy mě třeba bolí kolena, a tak  používám vozík na delší vzdálenosti. Například na výlety nebo na cesty do města.

Vzdálenost je také důležitá u Virtuálního benefičního běhu pro Ligu. Jaký cíl jste si určil při 3. ročníku?

Řekl jsem si, že pro Ligu uběhnu 50 kilometrů. V říjnu minulého roku jsem si zlomil ruku, a pak znovu v prosinci. Tak jsem účast v závodu bral i jako motivaci ke zlepšení svého zdravotního stavu. Řekl jsem si, že 50 kilometrů ujedu na vozíku, a tak dostanu ruku zase zpátky do kondice. Pak jsem zjistil, že kategorie ZTP není omezena pouze na používání vozíku, že můžu i chodit. Takže těch kilometrů jsem nakonec zvládnul víc.

Kdy jste poprvé navštívil Brno? 
Může za to má práce v Red Hatu. Když jsem před 5 lety v této společnosti začínal, tak jeden z prvních mítinků byl právě v Brně. Zaujalo mě, jak je tady bezbariérovost na velmi dobré úrovni. Rozhodně lepší než v Itálii, odkud pocházím. Byl jsem schopný sám se pohybovat po městě, jezdit tramvají nebo trolejbusem.

To byl důvod, proč jste se nakonec přestěhoval do České republiky?

Ano. Byl to ale postupný proces. Předtím jsem bydlel ve Velké Británii. Tam je to s bezbariérovostí také dobré. Do Česka jsem se však vracel na návštěvy různých měst a letní dovolené. A velmi mě oslovilo, jací Češi jsou. Mají v sobě podobnou laskavost a pohodu jako Italové. Tato přátelská atmosféra se mi od začátku líbila. Nakonec jsem se do Česka přestěhoval i kvůli tomu, že pro mě bylo jednodušší zaletět si do Brna než cestovat po Itálii. Nejbližší pobočka Red Hatu byla totiž v Miláně, asi 600 km daleko od mého domova. Potřeboval jsem se někdy potkat s kolegy. Být pořád na homeoffice se mi nechtělo. Potkávat se v týmu je skvělé. A poslední, ale možná nejdůležitější důvod je, že jsem se tady v České republice zamiloval. Teď žiju v Olomouci a jsem šťastný. 

Vraťme se na závěr ke sportu. Co ještě vás kromě běhu baví?  
Sport miluju. Několik let jsem se věnoval plavání. Také jsem nějakou dobu hrál basketbal na vozíku. Jsem moc rád, že účastí na tomto závodu jsem mohl pomoci dalším hendikepovaným lidem. Vím, jak je vzájemná pomoc důležitá. Já jsem sice zcela nezávislý, pohybuji se sám, cestuji… Každý má ale v životě chvíle, kdy potřebuje něčí podporu. Je tedy důležité pomáhat. Když člověk může něčím přispět, tak by to měl udělat.