Vsadím se, že jste jen tak spěšně listovali časopisem, když vtom vás titulek přiměl ke čtení. Chytli jste se, ale nic si z toho nedělejte. Známá žurnalistická poučka říká, že články s titulky, ve kterých je slovo sex, mají až o třetinu větší čtenost. Zkušení marketéři vám potvrdí, že štěňátka a sex prodají prakticky cokoliv. Hold sex a zrození se bytostně a bez rozdílu dotýkají nás všech.

Není proto divu, že se až do našich mediálních vod dostala zpráva, že dva vozíčkáři v Torontu chtějí v srpnu uspořádat celosvětově první sexuální párty. Už je zkrátka unavovalo, že je lidi považují za asexuální, a tak se s podporou města chystají do jednoho zdejšího divadla pozvat až 125 lidí napříč hendikepy. Celou akci nazvali poeticky – Deliciously Disabled, což se dá volně přeložit jako „rozkošně nemohoucí“. Organizátoři myslí opravdu na všechno. Prostory mají být bezbariérové, pro neslyšící bude k dispozici tlumočník a asistenti mají dokonce vstup zcela zdarma. Nepůjde údajně jen o bohapusté bakchanálie. Na programu má být kupříkladu prohlídka divadla, striptýz nebo maškarní. Sex je sice povolen, nikoliv však zaručen. Sama organizátorka přiznává, že celá kontroverzní akce má hlavně vzbudit zájem médií.

Trochu jsem doufal, že za mnou přijde šéfredaktorka s letenkou do Toronta a prosbou o špičkovou reportáž, která ve Vozíčkáři zkrátka nesmí chybět. Z nějakého důvodu se to nestalo, a tak mi nezbývá než popustit uzdu fantazii a představit si, jak tato párty bude probíhat.

Před divadlem stojí dlouhá řada vozíčkářů s asistenty, zrakáčů se psy a bílými holemi, hlouček slucháčů vášnivě diskutuje znakovkou. Vrata se otvírají, rozdávají se sklenice sektu a pak všichni, se špatně skrývanou dychtivostí, vcházejí na prkna, co znamenají svět. Ta se k tomu účelu náramně hodí. Vidím vše jako absurdní drama havlovského typu, kde se na vnadnou slečnu bude čekat ještě dychtivěji než na Godota samotného. Pokaždé, když někdo další vejde do sálu, ozve se usilovný šepot zrakáčů lačně vyžadujících detailní popis nové slečny, zatímco nově příchozí páni se nesměle ptají svých kolegů, kdeže ty všechny kočky jsou. Napětí by se dalo krájet. Na prohlídku divadla už si nikdo ani nevzpomene. Asistenti se snaží vykličkovat z trapné situace a utíkají ven kouřit nebo si někde v koutku hrají hry na mobilu.

Hlasité lascivní tóny zahajují show. Spastici sebou trhnou a vylijí na sebe sekt, vodící psi začnou štěkat a zrakáči si bleskově začnou vyměňovat bobtnající informace o velikosti odhalujících se ňader. Neslyšící se shluknou u repráku, aby mohli vnímat vibrace a zajistili si lepší výhled. Špatně mluvící vozíčkář se snaží v tom řevu vyznat lásku neslyšící slečně a vytvoří tím tlumočníkovi pěkně tvrdý překladatelský oříšek. Umělkyně dotančí, soucitně pohladí nejbližšího vozíčkáře po vlasech, ukloní se a odchází. Přijde organizátorka, rozloučí se s účastníky a mile vysvětlí, že šlo hlavně o neobvyklou formu osvěty. Všichni odcházejí, ti rychlejší stihnou alespoň dopít šáňo z načatých láhví.

Nejsem rozhodně žádný puritán. Jsem rád, že i u nás se daří zvedat stavidla a právo na sexualitu postižených už nikoho nepřekvapuje. Jsem si ale jistý, že existují lepší možnosti demonstrování své sexuality než pořádání orgií. Říkal jsem si, že u nás nic podobného ještě dlouho nebude možné. Druhý den po vydání článku na webu mi volal náš čtenář s dotazem, zda by šla podobná párty uspořádat v Divadle Barka. Jsme rádi, že vás inspirujeme.

Michael Vidura